Při vystoupení Bixáč z klobouku (říjen 2004) byla takováto povídka:
Autor: Jiřina Poláčková

Motto:
"My tady spolu jednou prostě umřeme..."
(řekl K. Mandlík, Brandýs nad Labem, 11. 9. 2004)


Roku 2453 kdesi v jedné ze základních škol v jedné třídě ukončil zvonek rej dětí mezi školními lavicemi. Neochotně se přiřadily ke svým židlím, aby přivítaly svou učitelku a s ní i 4. vyučovací hodinu.

"Milé děti, dnes bychom si měli něco povědět o předcích, kteří tu žili před námi.
- Poláčku! Seď klidně a neotravuj hned na začátku hodiny!
- Civilizace, jež předcházela té dnešní, byla velmi vyspělá. Bohužel byla dosud nerozluštěnou příčinou zničena před 400 lety. Sice neznáme důvod zániku tehdějšího světa, zato známe již několik typů lidí obývajících tenkrát Zemi. Vezměte si sešity a poznamenejte si:
Homo politikus, Homo pivus a Homo brixus. Zatím vám stačí tyto tři, zítra si uvedeme další.

Homo politikus byl velmi zákeřný a úlisný typ člověka lačnícího především po penězích a dle dochovaných zpráv po tzv. dobrém bydlu. Vědci se dohadují, co tím bylo kdysi přesně míněno. Převládl názor, že Homo politikus potřeboval mít dobré bidlo, aby jím mohl v případech nutnosti vhodně pošťuchovat své kolegy politikuse, eventuelně si do nich i pořádně rýpnout. Tito lidé se spolčovali výhradně mezi sebou, vytvářeli tak elitu, na kterou se dokonce ostatní Homa dívali v televizi!

To Homo pivus by člověk naprosto odlišný. Peníze neshromažďoval, nýbrž je rozhazoval, od ostatní společnosti se neizoloval, elitu nevytvářel a málokterý Homo by se na Pivuse díval v televizi. Záměrně vyhledával ostatní Pivuse a navštěvoval s nimi jakási zařízení, kde popíjel žlutou tekutinu zvanou "pivo" připomínající moč s hustou pěnou a kde dokázal strávit i mnoho hodin! Většinou se choval mile - s počtem hodin prosezených v pivusovém zařízení stoupala i jeho přívětivost, družnost a výřečnost. Jsou však známé i případy, kdy se Homo pivus poněkud zvrhl a místo přátelskosti začal být agresivní. Takovým bylo lepší se vyhýbat, ze zařízení je kolektivně vyloučit.

Nyní Homo brixus. Nadepište si velkým písmenem a podtrhněte.
Začneme tím, proč vlastně "Homo brixus". Proslulý archeolog Dr. Josef Kopámič objevil v r. 2450 v troskách města Brandýs umělohmotné desky, které zcela evidentně patřily jednomu z lidí typu Homo brixus, a na nich se dochoval nápis Brixiho akademický soubor. Z toho nakonec vědci vyvodili, že Brixí byl kdosi, kdo soubor Homo brixus založil či aspoň vedl. Vyčlenila se však i skupina neortodoxních historiků, kteří tvrdí, že Brixí byl jeden z bohů, které zaniklá civilizace uznávala. Řadí ho tak mezi Hospodina, Alláha či Buddhu. Nutno poznamenat, že zatím tito novátoři narážejí na tuhý odpor všech teologů.

Za zmínku stojí samozřejmě ono naleziště. Dr. Kopámič odhalil v Brandýse postupně na dvacet koster, takřka neporušených. Byly mužského i ženského pohlaví ve věku 30-50 let. Byly nalezeny sedící v jakémsi půlkruhu, dokonce se pod jednou kostrou dochovala i dobová umělohmotná židle. Kousek dál před nimi pak ležela zhroucená ještě jedna kostra. Ta neseděla, našla se v pozici, jež nasvědčovala, že dotyčný byl smrtí zasažen v okamžiku křečovitého výponu s rukama vzpaženýma. Dr. Kopámič po bližším ohledání usoudil, že onen muž byl sám Brixí - tomu by napovídal také fakt, že vzácné umělohmotné desky se našly právě u něj. Až na jedinou výjimku měly všechny kostry sice dosti strnulý posez, avšak ústa dokořán otevřená. Jen jedna kostra měla ústa zavřená, hlavu skloněnou až k trupu, na základě čehož lze říci, že tento Brixus spal, zatímco ostatní nejspíš zpívali.

-Kudělka! Vidím tě i s Novákem až odtud! Přestaňte si hrát pod lavicí a dávejte pozor.
-Dostali jsme se tedy k tomu, co lidi typu Homo brixus spojovalo, byl to zpěv. Zprvu nebylo úplně jasné, zda bylo tehdy zpívání natolik nezvyklým jevem, že se za tím účelem musely vyčleňovat soubory nebo zda se kolektiv Homo brixů vytvořil ještě s jiným cílem. Během podrobnějšího zkoumání se Dr. Kopámič se svými spolupracovníky počal přiklánět k názoru, že zpěv byl kdysi jevem běžným, ovšem lidé typu Brixus jevem ojedinělým. Tuto domněnku pak potvrdil zcela unikátní nový nález, jak jinak než v umělohmotné krabici, totiž kronika Brixiho akademického souboru. Díky tomu si můžeme povědět něco víc o tvoru zvaném Brixus.

Byl to člověk velmi svérázný. Ačkoli by se zdálo logické, že na prvním místě musel takový člověk umět výborně zpívat, nebylo tomu tak. Daleko podstatnější pro členství v kolektivu byly jiné charakterové vlastnosti. Předně to byla trpělivost. Tu potřebovali, aby se dokázali přenášet přes již zmiňovaný fakt, že prvotřídní zpěv nebyl podmínkou. Některé brandýské sedánky souboru se protahovaly i na neuvěřitelné dva až tři dny! Brixové tomu vznešeně říkali soustředění. Kromě trpělivosti se pak přes své pěvecké nepřesnosti přenášeli díky atypickému smyslu pro humor. Je dokázáno, že svým vtipům se smávali celé dlouhé minuty, zatímco jiní Homové brixusový humor nechápali.

- Hurdo! Musím tě upozornit, že tvůj humor také nechápu. Však on tě přejde, až tě zítra vyzkouším!
- Dále byl člověk Brixus vybaven tzv.hroší kůží. Nepředstavujte si, děti, že člověk Brixus vypadal jako hroch. Znamenalo to, že jakýkoli vážnější problém pro něj vážný nebyl. Většinou si ani nevšiml, že nějaký problém vznikl. Zkrázka se nezatěžoval nějakými zbytečnými stresy. Ani u jednoho ze členů se nenašly stopy po jinak běžné tehdější civilizační chorobě, po žaludečních vředech.

Homo brixus měl blízko k Homo pivus. Dr. Kopámič prokázal, že je dokonce podtypem Homo pivuse, laik si běžně tyto dva typy plete. Homo brixus totiž rovněž rád vysedával v zařízeních, kde tzv. pivo teklo proudem. I Homo brixus byl po několika sklenicích výřečný a bavil se s takovými Homy, s nimiž by si bez piva neměl co říct. Doplníme si už jen, že po pivu Brixus mnohem lépe a raději zpíval.

Doufám, že jste dobře vnímali, protože zítra na látku "Homo na počátku 21.století" navážu a z dnešní hodiny budu zkoušet, obzvlášť tebe, Hurdo! Vztyk, máte přestávku."

Se zazvoněním učitelka opustila umořenou třídu a nemohla se dočkat hrnku pořádného kafe. Na tabuli po ní zbyly strohé zápiskym jež někteří žáčci teprve nyní dopisovali:
Homo brixus:
1. Brixiho akademický soubor (Dr. Kopámič, umělohmotné desky, Brandýs)
2. Brixí - zakladatel nebo hlavní vedoucí (nebo bůh?!)
3. Pěvecký kolektiv mužů i žen
4. Trpělivost a svérázný humor
5. Hroší kůže = bez žaludečních vředů
6. Pivo


++++

[Zpět]